Ještě jeden, poslední příběh se vypráví o golemovi. Odehrál se dlouho po smrti golemova stvořitele, v době, kdy vzpomínky na rabínova pomocníka už dávno upadly v zapomnění.
Světem se tehdy toulal chudý student. Občas trošku studoval, ale u studia nikdy dlouho nevydržel. Kdesi se doslechl, že moudří rabíni dokázali stvořit z hlíny umělého člověka, golema, který jim pak neúnavně sloužil. Student si hned představil, jak by mu golem pomohl z bídy. Snil o tom, jak posílá golema pro nejvybranější pochoutky, nejlahodnější vína, nejvzácnější obrazy, pro peníze, zlato, stříbro, drahé kameny. Studenta přímo posedla horečná činnost. Od rána do večera vysedával po knihovnách a pročítal stovky, ba tisíce stran hebrejských, latinských i řeckých spisů. Zapisoval si každičkou, byť sebemenší zmínku, která mu mohla pomoci odhalit tajemství golema. Jednoho dne se konečně dobral zprávy o moudrém pražském rabínu a jeho věrném sluhovi golemovi. Vyzbrojen nasbíranými vědomostmi rozjel se do Prahy a zamířil na půdu Staronové synagógy.
Byla černočerná noc. Student rozsvítil svíčku a rozhlížel se po potemnělé půdě. Dlouho neviděl nic než prach a pavučiny. Po chvíli spatřil v koutě velikou hromadu polorozpadlých starých látek. Vytušil, že dosáhl svého cíle. Odhazoval hadr po hadru, cár po cáru, až konečně stanul u hlavy spícího hliněného obra. Golemovo tělo sešlo dlouhými léty odpočinku, hlína byla na mnoha místech rozpukaná a vydrolená. Toho si však student nevšímal. Vytáhl kousek papíru s nápisem, který si kdysi ve spěchu opsal, a vložil jej golemovi pod jazyk. Vzrušením ani nedýchal.
Po chvíli sebou golem trhnul a začal ztěžka dýchat. Pomalu se postavil, zavrávoral, málem upadnul. Třásl se jako v horečkách a neustále rostl a rostl. Hlavou už se skoro dotýkal střešních trámů. Čím větší byl, tím méně se podobal člověku.
Student chvíli jásal, ale záhy si uvědomil, že je něco špatně. Rychle vyšplhal až ke golemovým ústům a vyjmul mu zpod jazyka šém. Hliněný obr na chvíli strnul a pak se bezvládně svalil a pohřbil studenta pod horou vysušené hlíny. Synagóga se zatřásla, a potom bylo ticho…